Název

45 - Senožaty a okolí před silvestrem, prosinec 2013

Popis

Během podzimu jsem toho díky pracovnímu vytížení (pracovní cesty do Polska a Švédska) moc nenalétal. Proto jsem se těšil na Vánoce, kdy byla alespoň naděje na jeden či dva letové dni. Na Vysočině skoro pořád foukalo tak, že bych mohl lítat i s obyčejným řiditelným drakem, ale před Silvestrem to začalo vypadat nadějně. Odpoledne 29.12. jsme ještě s dětmi stavěli hráze na potoce v lese, ale navečer to vypadalo dobře. Rodina počkala než si taťka sestaví ten jeho lítací aparát - a pak jsem proti větru 2-3 m/s odstartoval. Po vystoupání nad řadu stromů u Háku jsem poznal, že vítr nefouká jen u země - dostal jsem se do turbulentního prostředí s nárazy kolem 6-8 m/s, takže na nějaký výlet nebylo ani pomyšlení. Zkusil jsem ještě zakroužit nad Senožaty, "nízký" průlet byl tak kolem 20-30 metrů nad zemí. Blíž jsem si netroufnul....
Další den, 30.12., bylo počasí jako vymalované. Nebe pod mrakem, takže jsem vyrazil zase k Háku kolem jedenácté. Termika ještě spala, sluníčko bylo za mraky a teplota kolem 5 stupňů. Krosna sice chvíli stávkovala (chápu baterku, že po noci strávené v autě jí chvíli trvalo než se rozehřála) a děkuji Vaškovi, že mi donesl nabíječku. Jako by to baterka tušila, najednou začala fungovat a motor naskočil. Oblečen v novou kombinézu FlyStyle (díky Ježíšku) startuji jako podle učebnice a začínám fotit. Nejdřív Senožaty, pak pokračuji SV směrem přes údolí Martinického potoka do Děkančic. Protože je docela zima, nechystám se na nějaký delší výlet. Kousek od Košetic před nedávnem postavili nový stožár pro měření čistoty vzduchu a tak beru směr na něj. Je to sice kolem 15 kilometrů, ale zkusím to. Beru to údolím, které vychází z Martinického potoka a objevuji samotu Kalná Hať, pak krásně kruhovou vesnici Chlovy a točím nad Těškovice. Stožár je už blíž, ale zima začíná hlodat a tak točím pomalu zpátky. V Onšově koukám na zrekonstruovaný zámek a pokračuji k Jiřičkám. Letím kolem Onšovské Hůry, na které stával kostel od roku 980 ro roku 1818. V únoru jsme se tam byli podívat a musím říct, že cesta z Onšova je dost prudká (cca. 140 metrů převýšení). Za chvíli jsem u Jiřiček - vesničky, u které leží malé travnaté letiště. Zima mírně ustupuje, tak to beru na nízký průlet nad letištěm (dneska je to ve dvou metrech, vítr nefouká) a stoupám přes silnici směrem ke Křelovicím. Na kraji obce na mě někdo mává, tak ho fotím a točím směr Senožaty. Skupina domů v Borovinách patří mezi první vesnice, které jsem z padáku fotil, tak to beru po 7 letech pro srovnání. Za chvíli jsem u Nečic, kde je nově postavený statek. Přes kopec je to kousek do Tuklek - fotím je z druhého směru než normálně. Poslední domek na cestě k Tukleckému mlýnu už je dostavěný - má novou střechu. Nový majitel bývalého mlýna začíná stavět novou budovu. Pak sleduji Želivku po proudu a koukám na les, kde jsem stavěli přehrady a točím nad samotou Ždíry. Ta je jedinečná svým semaforem - taky ho vidíte ? SLuníčko se začíná prodírat oblohou už od Jiřiček a teď, když jdu na přistání, je obloha úplně čistá... Rozpadávání oblačnosti znamenalo pár klesáků, kdy motor musel běžet naplno, čistá obloha zase pár slabých stoupáčků, ale jsem už zmrzlý skoro na kost - tak ještě vypnout motor, otočit proti slaboučkému větru, přitáhnout, vydržet.... a přistát.

Nastavení