Nejkrásnější pohled na svět je z různých míst, zvířat či zařízení. Je těžké vybrat to jediné.
Níže uvedené galerie ukazují pohled z motorového paraglidu.
Je to takové létání kolem komína, ale dá se lítat skoro všude a skoro odkudkoliv. A to se mi na tom líbí.

Pokud se Vám nějaká fotka líbí a chtěli byste ji, ozvěte se mi na email jiri.paleta@seznam.cz.

A když byste si chtěli vyzkoušet, jaké to je, tak se ozvěte Edovi Šebestovi na letišti Vlašim, www.ems-para.cz.
Učil mě lítat a mohu potvrdit, že to umí a že si to s ním užijete.
více 

Pexeso pro děti
na prázdniny

Za pár korun spoustu legrace
a ještě dětem cvičíte paměť.
Kód: NaPrazdniny

199 s kódem
Během letošní dovolené jsme byli v Klikově u Suchdola nad Lužnicí. Léto bylo dost zvláštní - přes den a navečer silný vítr a vysoké teploty. Proto na lítání zbývalo pár podvečerů, kdy vítr utichnul, nebo ráno - jenže to jsem se nedokázal vzbudit.
Takže za celou dovolenou v Klikově jsem letěl jenom jednou - navečer, po dostatečném vykoupání v pískovně Tušť jsem se vnutil do horkého vzduchu. Ani nahoře nebyla zima, kombinéza byla možná zbytečná.
Z Klikova letínm proti produ Lužnice směrem na jih, ke hranici s Rakouskem. Lužnice se báječně kroutí a má kolem sebe hromadu lesíků a mokřad. Proto letím cik-cak mezi dvěma silnicemi, abych měl místo pro případný nouzák. Kousek od hranice si vybírám cestu přes masív lesa, stoupám do bezpečné výšky a za chvíli jsem u Nových Hradů. Z opačného směru než vloni - ale nic se nezměnilo. Hrad je stále na svém místě, jen jsem u něj trochu později. Otáčím zpátky, zase letím přes pension U Kahouna a přes louky jsem za chvíli ve Dvorech nad Lužnicí. Nechce se mi letět zpátky stejnou cestou, tak to beru směrem na Rapšach. Vypouštím trimy, aby to letělo rychleji - a koukám, co se děje ?! Letím pomaleji než předtím. Trimy to nebyly - najednou začal foukat protivítr kolem 4-5 m/s, tak se do Rapšachu ploužím jenom dvacítkou. Otáčím a s větrem v zádech hurá do Klikova. Vyklesávám - a ve třiceti metrech je bezvětří. Snažím se trefit mezi balíky slámy, což se daří a pak už jenom radost z letu až do rána...
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2015
  • 70 zobrazení
  • 0
  • 00
Ranní červnový výlet z letiště LKRICA čili z Říčan do Posázaví
Protože byla na druhou červnovou sobotu dohodnuta brigáda na letišti, sešli jsme se všichni trochu dřív, abychom trochu polítali před prací. Fanda, Vašek i Honza odletěli na svých strojích a já jsem vyrazil přes Mnichovice směr Hvězdonice. Na hraně údolí Sázavy kroužím nad osadou Poddubí a čekám, jestli je Martin vzhůru. No, takhle brzo asi ne... je něco po půl sedmé a na ranní kafe o víkendu je ještě brzo. Přes dálniční Hvězdonický most letím ke krásnému kostelíku Hradiště nad Sázavou, pak směr Čerčany, Křiváček na Mandavu. Kolem rozhledny na Mandavě je udělaný nový park, čímž toto místo opravdu prokouklo. Ještě to točím nad pivovar Velké Popovice, kde se chystá Den kozla. Staví se pódium, dřevěný kozel už stojí... tak ještě zatáčku a zpátky na letiště. U prodejny Mountfieldu u dálnice ještě potkávám osamělý padák - a on je to Radek, který se po dlouhé době (problémy s ramenem) konečně dostal do vzduchu a vyrazil proti proudu Sázavy. Letíme ve formaci i nad přistávačku, Radek sedá, já dělám nízký průlet a pak se kodrcám na letiště. Rychle zabalit, nastartovat montérky a jde se makat.
Kluci od letadel jsou už na střeše a pod střechou a v narůstajícím vedru lepí dírky ve střeše. S Fandou si bereme kartáče a začínáme brousit vrata. To by člověk netušil, kolik je tam záhybů, kde to začíná reznout. Hej, hej, škrábej ty vrata ať jsou šedý... na závěr kolem poledne je ještě natíráme a pak, všichni pěkně upečení od sluníčka, jedem domů.
PS: vrata jsem dodělával na další brigádě v červenci - horní kolejnice a plechy kolem ní. Dalších pár hodin na žebříku... ale hangár vypadá jako nový a hlavně jsme měli dost času zase pořádně pokecat. Letu zdar !
více  Zavřít popis alba 
  • 13.6.2015
  • 77 zobrazení
  • 0
  • 00
Po delší době jsem se zase dostal v květnu do vzduchu. Nový padák Neptun II je zase o kousek rychlejší než předchozí Comet II, je možná trochu míň obratný při ostrých zatáčkách, ale je méně citlivý na termiku. Prostě se jen trochu zatřepe, něco jako "jo, jsme v ní", zahoupe se a letí dál. Což se mi fakt líbí.
Protože jsou od jara zorána obě pole východně od Zlatníků, kde jsem minulé dva roky startoval, zkouším to z pole u Hodkovic. Jeteliště vypadá zdálky dobře - jenže jetel je už víc jak půl metru vysoký. To bych neuběhl, tak startuji z pole hned vedle. Žádná tráva, hezky hlína. Krátký hodinový výlet zahrnuje kontrolu stavbu ELI, nových domků v Cholupicích a změny ve Vestci. Z Vetsce je to kousek do Horních Jirčan, tak ještě letím zkontrolovat Igora, jestli namontoval naši bývalou klouzačku. Povedlo se mu to a doufám, že to jeho vnučka ocení :-)
Přistání zkouším do jetele, abych neměl příliš zaprášený padák. Hup - a jsem skoro po prsa v jeteli....to bych při startu fakt neuběhnul :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2015
  • 100 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak konečně skoro po půl roce se dostávám k sepsání krátkého komentáře k cestě do Muscatu v Ománu. Podobně jako moje cesta do Betléma byla i tahle cesta díky práci - instalovali jsme tiskový stroj HP Indigo ws6800.Přírvay na cestu trochu připomínaly shon před Himalájskou expedicí se stejnou měrou neznalosti cílové země. Jednou z komplikací byla nutnost vzít si s sebou kompletní sadu nářadí a přípravků pro seřízení - kufr vážil 30 kg a navíc ho nešlo poslat cargem, protože termín instalace se dvakrát změnil... Nakonec letěl jako zavazadlo a platil jsem "jenom" kufr s oblečením - cena za nadváhu byla větší než cena mojí letenky. Od té doby mám pocit, že ten kufr je ze zlata :-).
Let se společností Emirates je zážitkem. Musíte být na letišti alespoň dvě hodiny před nástupem, nikoliv odletem, nastupuje se podle zón a všichni musí tato pravidla dodržovat (i ti z první třídy). Po nástupu do letadla však všechen shon končí a člověk sedí na sedadle o rozměrech business u ostatních aerolinek. Filmy, hudba, kamery z letadla - prostě luxus. Jídlo je také výborné - a přitom letenka do Dubaje je levnější než většiny evropských společností...
Nejjednodušší a nejkratší let do Muscatu je přes Dubaj - ve tři odpoledne odlet z Prahy, za ý hodin v Dubaji, 2 hodiny na přestup (je to akorát) a přistání v Muscatu kolem třetí ráno místního času (SEČ+3 hodiny). Teplota nad ránem - kolem 18 stupňů.
V hotelu mám pokoj s výhledem na záliv - no, moc velký provoz tam není, někdy vidím i nějakou loď v dálce. Po pár hodinách spánku odjíždíme k zákazníkovi, který je v průmyslové oblasti Rusayl asi 30km západně od Muscatu, uprostřed pustiny, ale u dálnice. Krajina ja nádherná, divoká a pustá. Nedokážu si představit, že tam někdo může v létě přežít - teplota je kolem 45 stupňů ve stínu a 100% vlhkost.
V týdnu během instalace jsem toho moc neviděl, jenom hotel, cestu k zákazníkovi a párkrát večeře mimo hotel. Ono to ale taky bylo dost - po 12-13 hodinách práce (těch 5 tun se musí sestavit a vyvážit s přesností 0.02mm/m) jsem chtěl jenom pivo a postel.
V únoru už bylo víc času a tak jsme s Hemantem objeli kousek pohoří a viděli plošinu, která je ve zbývající části Ománu. Ve čtvrtek jsme se podívali dostarého města Muscatu, ke královském paláci a na trh (souq). Trh je stejný jako ve všech arabských zemích. Večer jsou v něm jenom chlapi, ženy a děti jsou doma. Žbříček hodnot je v arabském světě postaven na hegmonii mužů - v rodině je v čele otec rodiny, pak synové, pak velbloudi a koně, pak domy a jiný majetek a na konci jsou ženy a dcery. Tahle hierarchie se pak opakujhe ve vesnici nebo v kmenu. Protože sociální systém se jmenuje rodina, je těžké pro kohokoliv vystoupit z téhle struktury a chtít začít žít podle jiných pravidel. Přinejmenším se musí odstěhovat a není mi jasné, jestli dostane od rodiny nějaké prostředky. Takže zcela přirozeně touha udělat změnu je minimální. V Ománu je asi 25% obyvatel domácích a zbývajícíh 75% jsou cizinci-dělníci. Místní "košiláči" pracují ve státní správě nebo v armádě, případně jsou "zaměstnáni" v některé firmě. Existuje totiž nařízení, že na určitý počet zahraničních dělníků musí být zaměstnáni i místní. Ve firmě, kde jsem byl, místní pravidelně chodil do práce a pracoval (to se prý o ostatních říct nedá). Místní však mají ropu a tím je to dáno. Všichni cizinci pracují, protože bez práce nedostanou vízum. Když si přivezou rodinu a ztratí práci, obratem se všichni musí vrátit zpátky. Takže nehrozí nějaká invaze jako teď to Evropy z Afriky.
Mimochodem - jak se v médiích psalo o problémech s nepořádkem po Arabech v lázních (udělají si piknik a pak tam nechají všechny odpadky na místě), tak je vidět, že nikdo z reportérů nebyl na Středním Východě a neptal se, proč to tak dělají - u nich doma totiž má někdo na starosti každý kousek trávy a uklízí všechno, co tam nepatří. U nás jim nikdo neřekl, že u nás to děláme jinak. Oni vyrostli v jiném světě a tudíž jim to nepřipadá divné, protože to nikdy jinak nedělali.
Při zpáteční cestě letadlem ve dne (start v 5 hod. ráno z Muscatu, přílet do Prahy v půl druhé) byla vidět Dubaj - rozrůstá se do pouště jako nějaký mech, a divoké hory Iránu. V té pustině je tak snadné schovat skoro cokoliv -podobně jako v Afghánistánu. Zdrojem informací jsou jenom ti, co mají rádio, televizi nebo internet a to jsou většinou muezinové/kněží. Tudíž je zajištěna i cenzura...
Moře v Muscatu v únoru mělo kolem 25 stupňů a poprvé jsem se setkal se světélkováním - za každou lodí je světélkující brázda. Když jsme se koupali asi v devět večer (a to už byla tma), na rukách a nohách se mi objevovaly takové malé světlušky. Když jsem rukou/nohou máchnul, byly vidět tak 1-2 vteřiny a pak zmizely. Myslel jsem, že je to odraz světel na pláži v bublinkách vzduchu, ale kde by se co odráželo metr a půl pod hladinou... takže to muselo být ono. Mrskal jsem sebou ve vodě a vypadl jsem jako elf :-).
Po návratu domů jsem měl trochu problém dostat se zase zpátky - čas se srovnal během 2 dnů, ale hlava byla pořád ještě v zemi, kde platí trochu jiná pravidla, kde je člověk musí dodržovat a může si tak leda myslet o nich co chce (ale to je tak všechno)... mám prostě jiný pohled na svět a musel jsem svoje já trochu zavřít do ulity a moc nepřemýšlet nad tím, kde jsem a jaká jsou tam pravidla pro každodenní život.
Betlém/Palestina je ještě celkem blízko evropskému stylu života. Omán - to je prostě arabský svět, úplně jiný než známe.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • prosinec 2014 až květen 2015
  • 230 zobrazení
  • 1
  • 11
Krátké podzimní polítání "kolem komína". První listopadový den vůbec nevypadal na začátek zimy a tak jsem vyrazil nafotit změny v našem okolí. Kostel ve Zlatníkách má novou měděnou střechu, v Hodkovicích dokončili stavbu inovačního centra Innocrystal, v Dolních Břežanech pokračuje výstavba laserového výzkumného centra ELI. Z ulice to moc vidět není, ale shora je teprve vidět plný rozsah všech staveb. V Dolních Břežanech jsem ještě fotil zahradnictví a pneuservis u výjezdu směrem na Písnici. V pneuservisu jsou vstřícní a tím pádem se mi neklepají kola u auta, i když si je přezouvám sám :-). V lokalitě U Jezera přibyly nové domky a před přistání na poli mě ještě podlétnul Honza W. Škoda, že se na té cestě tak rozrostly keře, kluci rogalisti by tam jinak klidně mohli přistávat.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2014
  • 100 zobrazení
  • 1
  • 00
Čtvrteční den naší dovolené byl věnován návštěvě Nových Hradů. Utekli jsme z nich těsně před průtrží a mohli se tak odebrat do Borovan na dětmi očekávaný opulentní oběd v restauraci na náměstí. Kolem chodily bouřkové mraky, tak jsem nic neplánoval. Jenže k večeru vítr zdánlivě opadnul. tak hurá do jetele a nahoru. Protože foukalo (jak jinak) od západu, letěl jsem směrem na jihozápad. Podél silnice jsem se dostal do Hrachoviště (je to jedná cesta, kde se dá nouzově přistát na louce vedle silnice a nikoliv do lesa) a kroužím a mávám na místní i lufťáky. Z Hrachoviště zkouším letět proti větru - no, ne že by to nešlo, ale plazím se tak 20 km/h a to není opravdu hodně. Ale zažil jsem další "špecifikum" - přelétám nad řadou topolů a dostávám docela pěkný kopanec zdola. Prostě turbulence... Za chvíli jsem u letiště Kramolín, dávám nízký průlet a prozkoumávám cestu přes lesy na jih. Na delší výlet to dneska nebude, tak aspoň udělám přípravu na další let - jak se dostat k Novým Hradům přes pás lesa. U Jílovic to vypadá dobře, tak točím na východ a pokračuji v hledání podél lesa. Les je ale stále širší, po větru to letí pěkně (skoro 60 km/h) a tak brzy musím točit na sever, aby mě vítr nezanesl daleko. U Šalmanovic točím bokem na vítr a letím zpátky přes Hrachoviště. Ještě pár průletů a fotek Branné a pak zase dolů.
V pátek jedeme s dětmi na výlet směrem na východ s cílem dobře se najíst a pak se vykoupat v pískovně Cep u Suchdola. Nic jsem neplánoval, protože nohy toho měly docela dost, ale když bylo tak hezky - prostě letím znova. Je bezvětří, takže cesta na jih je otevřená. Hrachoviště, Jílovice - a jsem u Stropnice, která meandruje v údolí. Mlčoch měl pravdu, vypadá to fakt hezky. V dálce se blíží Novohradské hory a Nové Hrady, tak to beru přímou cestou - Lhotka, Olešnice, Buková. V Bukové je velice zajímavý starý velký statek. U Janovky II stojí osamělý majitel č.p. 59 a mává - zakroužím a jsem u Nových Hradů. Vykopat ten hradní příkop, to musela být ale rachota. Z Nových Hradů letím ještě kousek na východ a pak hledám cestu přes les. Vhodné místo nacházím u vlakové zastávky Hranice u Byňova. Kromě zastávky je tady i pódium a hromada aut - bude začínat koncert Michala Prokopa a Framusu V (www.penzion-kaminek.cz). Přelétám les a jsem zase nad loukami u Hranice - tady jsou všechny statky čtvercové, dostatečně daleko od sebe, žádné ploty.... Točím směrem k Lužnici a dostávám se k ní u Dvorů nad Lužnicí. Sluníčko mizí za mraky, tak už to na focení moc není. Ještě pár fotek Suchdola nad Lužnicí, kde je pouť, přehoupnout se přes les u Cepu a pak kolem Hrachoviště zpátky. No, stálo to za to. Tři dny za sebou lítat, to se mi ještě nepodařilo.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 8.8.2014
  • 181 zobrazení
  • 1
  • 44
Stejně jako vloni jsme letos vyrazili na dovolenou k Třeboni, do malé vesnice Branná. Motor byl v pořádku a tak jsem se těšil na starty z krásně posekané louky hned vedle chalupy. No, louka tam byla, ale posekaná nikoliv. Krásný jetel se pnul do výše až někam nad kolena, ale nakonec se našlo pár méně úrodných míst, kde byla jenom tráva a kde se dal rozložit padák a odstartovat.
První let jsem zkusil v pondělí - a opět se potvrdilo, že létání na Třeboňsku má svoje "špecifiká" - u země bylo bezvětří, ale jakmile jsem se dostal nad výšku stromů v okolí, přihlásil se vítr. Takže z toho byl krátký výlet nad Třeboň a zpátky. Měsíc se odrážel v rybníku Svět, sluníčko zapadalo a jetel vypadal shora jako krásně posekaná louka...
Další den jsme jeli na kole směrem na sever od Třeboně a ve středu večer jsem šel zase lítat. Doslova šel - sestavil jsem motor, popadl helmu a padák a šel asi 150m doprostřed louky. Vítr - zase nic, s předpovědí lehce sílícího od severu. Po startu oblétám rybník Svět po JZ straně a letím nad Dvorce. Točím na sever a obdivuji soustavu rybníků u Břilic. Pak letím dál na sever přes rybník Káňov a kolem Velkého Tisého do Lomnice nad Popelkou. Lomnice mne zaujala dvěma "náměstími", mezi kterými jsou dvě řady domků s nezbytnými kůlnami (uprostřed městečka). Z Lomnice letím nad Frahelž a nejsevernějším bodem letu je písečný přesyp u Vlkova. Den předtím jsme u něj byli na kole, tak ještě pohled shora. V kempu Měruše je docela plno a příprava večeře je v plném proudu. Shora vypadá komplex rybníků u Klece (Naděje, Víra, Láska, Rod, Skutek, Dobrá Vůle, Blaník) jako jedno velké jezero s chodníky. Jak se tak přibližuji k Rožmberku, začíná sílit vítr a místo toho aby foukal od severu (jako foukal celou cestu na sever), tak se začíná stáčet k JV. Takže místo rychlíku poletím zase osobákem :-). V Lužnici mne zaujal dlouhý dům skládající se z pěti částí. Každá je menší a menší - třeba jdou do sebe zasunout ?! Rožmberk budí respekt díky rozměru a tak se snažím letět nad silnicí do Třeboně - no, asi bych se mezi auta nevešel při nouzovém přistání, ale aspoň se cítím trochu bezpečněji. Před Třeboní ještě míjím rozpadající se obrovský vepřín ?! Gigant - tady to muselo vypadat a vonět, když to bylo plné.... V Třeboni na náměstí je dnes večer koncert, tak letím trochu stranou. Fotím ještě zajímavou strukturu staveb Opatovického mlýna (sídlí v něm Mikrobiologický ústav AV ČR), mávám na lidičky v domku u mlýna a s nastupující tmou sestupuji do našeho jeteliště. Ovádi a komáři se už těší...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2014
  • 254 zobrazení
  • 1
  • 11
Druhou dubnovou sobotu mi volal Martin, jestli nechci jít lítat na Kobylu u letiště Nesvačily. Proč ne, tam jsem ještě nelítal. Na vrcholek kopce vede sice trochu terénní cesta, hodně obtížná při mokru, ale tentokrát jsem vyjel v pohodě. Kobylí hora je kousek na jih od LK Nesvačily, takže člověk musí sledovat provoz a neplést se vrtulákům do cesty. Na startovačce už byli staří pardálové z Vlašimi - Honza zvaný Bombarďák, Tomáš a Martin. Všichni tříkolkáři - není se co divit, stratovačka je krásně rovná, travnatá a skoro na všechny strany. Chvíli po páté startujeme a letíme přes Bystřici směr Benešov. Kroužím nad našimi bývalými sousedy Jarmilou a Karlem, Žaneta vesele pobíhá po zahradě a je taky vidět. Za chvíli jsme u Konopiště, kolem kterého se vznášejí dva balóny. Beru kurz směrem na Týnec nad Sázavou a kochám se rozkvetlými remízky, které vypadají jak zasněžené. Přes Sázavu je opravený železniční most a koukám na to, jak postavili paneláky kousek od centra - když kolem nich jedeme autem, vůbec není poznat že jsou do kruhu... Dolétává mě Martin a společně pak pokračujeme zakroužit nad Edou a Mariánkou v Chrástu - Mariánka na nás mává, ale má skoro maskovací svetra na fotce není vidět. Vody v Sázavě není moc a jsou vidět snad všechny balvany. Fotím jezy, které jsou po cestě a které jsme s rodinou úspěšně zdolali na lodích. Odbočujeme směrem na Netvořice a kousek za řekou letíme nad ukázkou fotovoltaického zbláznění - místo pole je tam hromada desek... V téhle oblasti měli Němci za druhé světové války výcvikový prostor (od Štěchovic až po Benešov) a tak jsou občas vidět v lesích zbytky různých staveb a pozorovatelen. Jedna je kousek západně od Lešan. Pomalu se blížíme k Maskovicím. Ty mám ještě v paměti - před dvěma lety letěl Vašek s Romanou balónem a já je doprovázel na padáku. Když vyklesali na přistání, pozemní obsluha si je odtáhla kam potřebovala. No a mně zbyl na přistání jen travnatý pás o šířce asi 20m, okolo bylo vzrostlé obilí. A navíc po jedné straně dráty. No, dal jsem to napodruhé a ten travnatý pás na fotce je tam pořád. Kousek od Maskovic na kopci u Větrova si někdo postavil dům a kolem něj kamenné kruhy. Skoro jako Stonehenge. Martin to jde prozkoumat dolů a tak točím směr Neveklov. Po cestě se mi líbí lom u Ouštic a pak stoupám nad Neštětickou horu. Na ní je rozhledna - ale je to pozorovatelna z druhé světové války. Naposled jsem tady byl ještě s turisťákem, když mi bylo tak deset let. Pokračujeme směrem zpátky ke Kobyle. Středočeská pahorkatina se v zapadajícím slunci ukazuje v plné kráse. Prostě hromada kopečků a údolí. Člověk letí nad údolím a kousek vedle sebe má vršek kopce. No, ještě že nefouká - jinak bych šel dost vysoko nad vršky kopců, turbulence tady musí opravdu řádit. Na kraji Maršovic stojí bývalá stará továrna s komínem a moc pěkný kostel se statkem. Otáčíme směrem na východ, je pomalu čas se vrátit. Přes Libohošťský rybník ještě letíme k Božkovicím, Martin pokračuje k Tožicím, ale já to beru přímo na Kobylu. Zase mi začíná občas vynechávat motor, takže dávám plný plyn a stoupám. To pro jistotu abych doletěl až na Kobylu a nemusel ten krpál šlapat. Ještě poslední snímky startovačky, to už se stávkujícím motorem. Podrovnat a klouzavé přistání do báječné trávy. Honza s Tomášem už mají zabaleno, Martin přistává za chvíli a já zkouším co motor. Má toho dost, občas trochu blafne, ale to je vše. Takže po krásném 70km letu za hodinu a půl se ještě stavuji u Edy a nechávám mu tam mazlíka na opravu.... Naštěstí to prý byla jenom svíčka. Hmmm, nějak jsem na ni zapomněl a měla už nalítáno kolem 60 hodin - to je na ní dost. Takže zase příště.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 12.4.2014
  • 367 zobrazení
  • 1
  • 77
Páteční předpoveď počasí vypadala jako poslední letový den v půlce března. V sobotu a v neděli měl přijít prudký vítr, takže jsem neodolal a vyrazil do vzduchu. Pole u Zlatník bylo opět připravené, foukal mírný severní větřík a tak jsem odstartoval úplně v pohodě. Vítr se měl stáčet k jihu, takže bylo jasné, že poletím na jih, aby mě to pak sfouklo zpátky domů. Přehoupnul jsem se přes letiště Točná a letím se podívat na Zbraslavský most, tedy most Závodu míru. Dole na cyklostezce je plno, ale v úzkém vltavském údolí se mi nechce vytrácet výšku. Jako pokaždé to nad Vltavou houpe, ale nic silného (to jsem si pak dal za čtrnáct dní nad Vysočinou, to byl rokenrol - termika a ještě protivítr). Točím nad Zbraslavským zámkem a pak pokračuji do údolí k Lipencům. Nová část Zbraslavi leží na plošině nad údolím a tím, že mám dost výšky, tak na ni koukám skoro vodorovně. Pro přelet Brd to nebude stačit a tak při letu podél dálnice na Cukrák stoupám a stoupám. Mám trochu obavy z Černošic - shora je vidět rozsáhlou zástavbu v úzkém údolí Berounky, bez možnosti nouzového přistání. Naštěstí najdu blízko vlakové zastávky krásně velké pole a hned se mi letí klidněji. Skáču přes Brdský hřeben hned za Černošicemi a přes Jíloviště beru kurz zpátky k Vltavě. V Měchenicích sice žádná plovárna není, ale je tam krásné Bojovské údolí a od jeho začátku se do něj musí vejít železnice, silnice a ještě Bojovský potok. Pěkně tam jsou propleteni. Podél vody je to do Davle kousek - nová výstavba na kopcích, nový a starý most (byl dokonce ve filmu - Most u Remagenu), soutok Vltavy a Sázavy... Další cesta mě zavede nad geometrický střed Čech - kopec Ďábel. Původně ve středověku to byl Davelský kopec, ale nějak se to zašmodrchalo a teď má jméno Ďábel. Pokračuji k dalšímu zajímavému místu - rozhledně na kopci Pepř u Jílového. Po cestě k Pepři je vidět celé Studené údolí - hlavní místo těžby zlata ve středověku a až do padesátých let. Zlatá žíla se tady dostala na povrch od Sázavy až nahoru k Jílovému. A je tam fakt studeno. Další zajímavostí na cestě byla sjezdovka v Chotouni - jezdilo se na ní i když byla teplota vzduchu kolem 10 stupňů... Pokračuji směrem k Hlubočince a přes chatovou část Horních Jirčan se dostávám přes lesy. Letím se ještě podívat k Igorovi, pak k Petzovým do Psár a když už jsem tam, tak to beru přes Mordýřku nad Libeř. Tady pořád stojí betonová kopule a nevím proč, ale celý areál je pořád hlídaný. Ještě pár fotek Libně, jejich nové školky a přes autokemp Oase jsem zpátky u Zlatníků. Tak ještě průzkum jak pokračuje stavba ve vědecko-výzkumném parku za kravínem, zamávat Hodkovičákům a pak už na přistání. Předpoveď bohužel vyšla přesně - prudký vítr a zima skutečně přišli v noci na sobotu...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 14.3.2014
  • 334 zobrazení
  • 1
  • 11
Letošní zima pomalu odchází a občas jsou krásné bezvětrné dni. První březnová neděle byla toho příkladem. Protože ráno ještě bývaly mrazíky, počkal jsem si až na odpoledne a před další cestou do Izraele jsem se proletěl "kolem komína" zjistit, co je po zimě nového. Tím, že letos nebyl sníh a letové počasí zároveň, nemám žádné zasněžené snímky.
Jeteliště u Zlatníků je pořád v dobrém stavu a tak v mírné termice se toulám po okolních vesnicích. Prvním cílem je Jesenice a nová výstavba směrem k Vestci. Protože je teplo, spousta lidí je na procházce a tak si máváme, dělám zatáčky nad těmi, kdo hodně mávají a pomalu se propracovávám k Safině. V areálu Auto Brejla mají naistalované malé kluziště a kupodivu se na něm bruslí. Koukám na novou stavbu za Vestcem a nemám potuchy, co to bude. Za chvíli už kroužím nad Cholupicemi, kde pokračuje výstavba dalších domků a kanalizace pro ještě další.... Dalším cílem jsou Dolní Břežany a ELI - Evropský Laserový Institut. Stavba je opravdu rozsáhlá - ze silnice je vidět jenom kousek té malé administrativní budovy u bývalé pošty. Zbytek je schovaný za plotem a hromadami hlíny.
Začíná mi být zima a tak se vracím přes vrch Kamínek do Hodkovic, kde se začíná stavět v průmyslové zóně. Takže další jeřáby na které si musím dávat pozor. Sluníčko ještě párkrát vysvitne, tak to beru ještě nad bývalou cihelnu v Horních Jirčanech, kterou "úspěšně" zprivatizovala jedna nadnárodní firma a tudíž je cihelna dneska zavřená...
Chystám se přistát a koukám, že mi nefunguje chcípací tlačítko na rukojeti plynu - ale po chvíli kroucení si dá říst, tak vypínám motor a v mírném protivětru sedám jak do peřin. Doufám, že piloti El Al budou zítra ráno po celonočním letu sedat v Tel Avivu stejně.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2014
  • 304 zobrazení
  • 1
  • 00
Pololetní prázdniny přinesly také jeden letový den v pondělí 17.2. Dojel jsem na zrušené letiště Kámen (letiště je stále na místě, ale zkoušejí se na něm občas svodidla a další prvky pro silnice) a poletoval kolem něj. Sluníčko odpoledne hřálo a tak to vypadalo, že bych mohl vydržet ve vzduchu i hodinu. Vítr trochu tancoval, ale napodruhé jsem byl ve vzduchu. Na letišti byl ještě modelář s větroněm - létal kolem 130-150 metrů nad zemí. Točím z letíště na přelet na hradem Kámen (mají v něm pěkné muzeum motorek), pak k vesnici s krátkým názvem Eš - u ní stávaly polní stojánky pro stíhačky, ale už je zemědělci zasypali. Z Eše musím obletěl lesní masív do Pacova. Beru to přes pole a koukám, co se děje: při vletu na pole mám střední plyn (pro udržení vodorovného letu) a výšku 200 metrů nad terénem. Něco mě začne jemně tahat nahoru a tak stahuji plyn na volnoběh. Po půl kilometru letu mám o 60 metrů víc - to byla dobrá termika. Za chvíli jsem nad Pacovem. Od nádraží je to do kopce, beru to kolem polorozpadlé továrny u nádraží přes Pacovské strojírny a už jsem u centra města - kostel a ostatní budovy kolem náměstí jsou úchvatné. Hledám silnici na západ a pokračuji podél ní. Fotím skoro každou vesnici nad kterou letím a začnu točit k samotě Ondřejka. Sem jezdí kolega servisák Petr, dneska je ale v práci a tudíž asi mávat nebude. Pak se ještě zaletím podívat nad Pojbuky (kdybych si pamatoval kdo je odtud...) a pak se stáčím na jih. Sluníčko sice svítí, ale začíná mi být zima. Cestou směr Choustník se mi líbí zamrzlý rybník u Vodic. Zima přituhuje a tak je mi jasné, že na Choustník to dneska nedám. Točím nad silnicí Pelhřimov-Tábor a letím se podívat na úzkokolejku do Obrataně. Žádný vláček tam není, tak ho ještě hledám na trati směr Černovice. Zima mi je, tak si říkám ještě k támhleté vesnici a pak na letiště - už je v dohledu. Tak to beru nad Brnou, no a když už jsem u toho hřebenu, tak ho vezmu a podívám se do Černovic. Při cestě zpátky mi svítí sluníčko do zad a tak nasvícené smrky vypadají spíš jak modříny. Atmosféru doplňují zbytky sněhu. Ještě že jsem ten hřeben přeletěl - chtěl jsem to vzít od Brné přímo na LK Černovice - vypadalo to, že je tam průsek přes les na hřebeni. Pohled z druhé strany kopce ukázal, že tam bohužel žádný není... Tak tedy zpátky, přes Víntířov. U něj je vidět rovná linie statků, pod ní stará škola a rybníky. Kdo stavěl tyhle vesnice, byl prostě umělec. Stahuji motor na volnoběh a vyklesávám k vesnici Věžná - podle ní se letiště jmenovalo na vojenských mapách. Zima už je fakt velká, ale ještě jednou oblétnu vesnici Kámen a pak v nastálém bezvětří sedám u auta po hodině a čtvrt letu. Sluníčko právě mizí za hřebenem a tak balím padák a těším se do tepla.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2014
  • 450 zobrazení
  • 1
  • 00
Během podzimu jsem toho díky pracovnímu vytížení (pracovní cesty do Polska a Švédska) moc nenalétal. Proto jsem se těšil na Vánoce, kdy byla alespoň naděje na jeden či dva letové dni. Na Vysočině skoro pořád foukalo tak, že bych mohl lítat i s obyčejným řiditelným drakem, ale před Silvestrem to začalo vypadat nadějně. Odpoledne 29.12. jsme ještě s dětmi stavěli hráze na potoce v lese, ale navečer to vypadalo dobře. Rodina počkala než si taťka sestaví ten jeho lítací aparát - a pak jsem proti větru 2-3 m/s odstartoval. Po vystoupání nad řadu stromů u Háku jsem poznal, že vítr nefouká jen u země - dostal jsem se do turbulentního prostředí s nárazy kolem 6-8 m/s, takže na nějaký výlet nebylo ani pomyšlení. Zkusil jsem ještě zakroužit nad Senožaty, "nízký" průlet byl tak kolem 20-30 metrů nad zemí. Blíž jsem si netroufnul....
Další den, 30.12., bylo počasí jako vymalované. Nebe pod mrakem, takže jsem vyrazil zase k Háku kolem jedenácté. Termika ještě spala, sluníčko bylo za mraky a teplota kolem 5 stupňů. Krosna sice chvíli stávkovala (chápu baterku, že po noci strávené v autě jí chvíli trvalo než se rozehřála) a děkuji Vaškovi, že mi donesl nabíječku. Jako by to baterka tušila, najednou začala fungovat a motor naskočil. Oblečen v novou kombinézu FlyStyle (díky Ježíšku) startuji jako podle učebnice a začínám fotit. Nejdřív Senožaty, pak pokračuji SV směrem přes údolí Martinického potoka do Děkančic. Protože je docela zima, nechystám se na nějaký delší výlet. Kousek od Košetic před nedávnem postavili nový stožár pro měření čistoty vzduchu a tak beru směr na něj. Je to sice kolem 15 kilometrů, ale zkusím to. Beru to údolím, které vychází z Martinického potoka a objevuji samotu Kalná Hať, pak krásně kruhovou vesnici Chlovy a točím nad Těškovice. Stožár je už blíž, ale zima začíná hlodat a tak točím pomalu zpátky. V Onšově koukám na zrekonstruovaný zámek a pokračuji k Jiřičkám. Letím kolem Onšovské Hůry, na které stával kostel od roku 980 ro roku 1818. V únoru jsme se tam byli podívat a musím říct, že cesta z Onšova je dost prudká (cca. 140 metrů převýšení). Za chvíli jsem u Jiřiček - vesničky, u které leží malé travnaté letiště. Zima mírně ustupuje, tak to beru na nízký průlet nad letištěm (dneska je to ve dvou metrech, vítr nefouká) a stoupám přes silnici směrem ke Křelovicím. Na kraji obce na mě někdo mává, tak ho fotím a točím směr Senožaty. Skupina domů v Borovinách patří mezi první vesnice, které jsem z padáku fotil, tak to beru po 7 letech pro srovnání. Za chvíli jsem u Nečic, kde je nově postavený statek. Přes kopec je to kousek do Tuklek - fotím je z druhého směru než normálně. Poslední domek na cestě k Tukleckému mlýnu už je dostavěný - má novou střechu. Nový majitel bývalého mlýna začíná stavět novou budovu. Pak sleduji Želivku po proudu a koukám na les, kde jsem stavěli přehrady a točím nad samotou Ždíry. Ta je jedinečná svým semaforem - taky ho vidíte ? SLuníčko se začíná prodírat oblohou už od Jiřiček a teď, když jdu na přistání, je obloha úplně čistá... Rozpadávání oblačnosti znamenalo pár klesáků, kdy motor musel běžet naplno, čistá obloha zase pár slabých stoupáčků, ale jsem už zmrzlý skoro na kost - tak ještě vypnout motor, otočit proti slaboučkému větru, přitáhnout, vydržet.... a přistát.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2013
  • 443 zobrazení
  • 0
  • 00
Nedění odpolední kolečko kolem komína. Počasí na focení moc nebylo, obloha byla zatažená, ale na lítání to bylo. Letím se podívat na novou výstavbu ve Vestci, pak přes Písnici až skoro na Beránek. Pak přes letiště Točná kolem dubu, který je nominován na strom roku (www.stromroku.cz, strom číslo 10), do Dolních Břežan. Břežaňáci mají nově postavené hřiště, takže se jim bude líp hrát fotbal - původní hřiště mělo výškový rozdíl kolem tří metrů... Hned za hřištěm je stavba Laserového výzkumáku ELI - betonují základy a jáma je fakt velká. Pak ještě krátký skok do Zvole a zpátky domů. Motám se chvíli kolem Zlatníků, děti jsou venku a mávají mi, Karel dokonce tancuje a poskakuje :-). Strniště není moc vyschlé, tak přistávám jako do peřinky.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2013
  • 232 zobrazení
  • 0
  • 00
Stejně jako vloni jsem si i letos vzal do auta lítací aparát. Letos jsme jeli nejdřív na Šumavu a pak teprve ke Třeboni. Fotky vesnic z loňského lítání pomohly vybrat správnou chalupu s loukou asi 0,5x0,5km hned u ní. Jenže všechno bylo nakonec jinak...
Ale teď jsme stále ještě v Prostředním Krušci a jdu na start. Protože fouká od západu, zkouším start z přistávačky. Padák se mi podaří dostat nad hlavu rovně až napotřetí, protože vítr se točí podél remízku. Pak běžím a běžím...a nakonec to vysoké napětí přelétám s rezervou. Sice menší než bych chtěl, ale v pohodě. Příště ale půjdu startovat jinam. Dělám kolečko nad chalupou a vesnicí a pak mířím směrem k Velharticím. Oblétávám kopec Borek, fotím hrad a pak vyklesávám ke skautskému táboru u Tajanova. Zakroužím, zamávám a pak hurá směr bývalý vojenský prostor Dobrá Voda. Mám výšku 650m AMSL a musím vystoupat nad Vysoký hřebet, který má 1070 m.n.m. Tak přidávám plyn a stoupám co to dá. Najednou mi začíná být zima - to jsem se dostal do cca. 1300 metrů AMSL. Radši si nechávám dostatečnou rezervu výšky - kolem jsou skoro samé lesy a taky potřebuji vidět na cestu i za kopcem. Podél silnice z Keplů se dál letět moc nedá, není tam žádná paseka. Tak letím podél Vysokého hřbetu do sedla u silnice do Hartmanic, pak k Vintířově vyhlídce a tady cestu k Prašilům vidím - pár pasek směrem ke Sklářskému údolí a pak už je louka po celé cestě. Nechávám tuhle cestu otevřenou pro další výlet a vracím se. Fotím chatu Na Rovinách - při cestě kolem doporučuji se zastavit. Moc dobře tam vaří a otevřeno mají celý rok. Začínám klesat a přes kopec Hamižná letím k Annínu. Na Hamižné se lyžuje a je docela prudká, i když to shora nevypadá. Annín je už schovaný ve stínu, tak to na focení moc není. Přes kemp otáčím k Dlouhé Vsi a poprvé vidím vodní kanál k pile. Nuzerov je taky ve stínu a ještě navíc proti sluníčku, tak fotka není nic moc. Ale to už jsem v dohledu a tak dávám ještě kolečko nad Krušcem a pak krásně přistávám... no, zase nefunguje vypnutí zapalování, ale tentokrát se trefuji přímo na přístávačku. Moc se těším na výlet směrem k Prášilům a čekám na další bezvětrný podvečer.
...Jenže všechno bylo jinak. Při dalším startu za dva dny, teď už směrem do údolí, rovnoběžně s dráty VN, motor pracuje na plný výkon jenom asi 10-15 vteřin a pak začne s sebou škubat. Musím stáhnout plyn na poloviční, takže se udržím v rovině, ale nestoupám. Naštěstí jsem už nad startovačkou a tak stačí jedno kolo a rovnou na přistání. Jenže se mi zdá, že se motor už zahřál, tak znova přidávám plyn - a je to zase stejné. Tak teď už definitivně dolů...
Celý večer se hrabu v motoru a zapalování, všechno vypadá v pořádku, ale motor nechce chytnout. Takže mám celý další týden s lítáním utrum. Moc mi to nevadí, protože až do čtvrtka fouká jak o závod a pak je stejně takové horko, že se mi ani moc nechtělo...
Hned po dovolené vezu motor Edovi a diagnóza je jasná - opět odešla statorová cívka zapalování. Naštěstí odešla na zemi, takže jsem nemusel řešit žádný nouzák. Ale vím, že je potřeba i s touhle možností počítat...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 320 zobrazení
  • 0
  • 00
Další povedené lítací odpoledne/podvečer. Scházíme se s Martinem a Radkem na poli u Zlatníků. Jeteliště opět povyrostlo, takže dáváme zavděk posekanému poli s řepkou. Klukům se ten "suchý zip" nelíbí, ale nakonec všichni startujeme napoprvé. Martin si užívá rychlosti letu svého reflxního Nukleona a lítá kolem nás jako pes na procházce.
Přelétáváme Sázavu cestou od Jílového, nad údolím u Žampachu. Odtud je to kousek letu na jih k zatopeným Svatojánským proudům. Údolí Vltavy je tam opravdu hluboké, skoro až se té hloubky bojím :-). Slapská přehrada se táhne opravdu daleko, my ji jenom přelétnem u Rabyně, Radek se zaletí podívat na pláž a přes golfové hriště míříme směr Dobříš. Překvapuje mě, že ve Slapech je docela pěkně velký zámeček. Po chvíli jsme nad údolím Kocáby - u Malé Lečice se letím podívat na zátočinu, kde jsme byli v roce 1983 na výletě se základkou a kde se točila scéna z filmu Léto s kovbojem. Velká Lečice je postavená pěkně stupňovitě, v údolí a pak na horní rovině. Najednou uvidíme kousek na západ od nás modrý padák. Tak tedy "Tally ho", Radek zleva, já zprava a za chvíli vidíme kolegy létavce na louce u Malé Hraštice. Martin krouží, kolega se chystá startovat. Pokračujeme směrem na Dobříš - Radek jde do výšky, protože přímá cesta je celou dobu nad lesem, já to zkouším obletět směr Mokrovraty a Stará Huť. Potkávám ale vítr a tak se vracím zpátky. Radek je výš a tak se dostává až k Dobříši a přes Nový Knín se vrací. Mezitím letím přes Novou Ves pod Pleší a koukám na dva unikáty - sanatorium a jeho architektura je tím prvním, postavené silnice v možná budoucí vesnici tím druhým. Krize je holt krize... Přes kopec je Mníšek pod Brdy se svým zámečkem. Zrovna je u něj pouť a kolotoče. U dálnice R4 stojí bývalá hliníkárna. To už je Radek taky nad Mníškem a potkáváme se pak u Cukráku. Nabírám výšku pro přelet Vltavy, Radek sleduje stromy a pak se oba přehoupnem na pravý břeh u Zvole. Protože máme ještě dost benzínu, letíme se ještě podívat na Točnou. Nikdo tady není, tak jdeme na nízký průlet v 1-2 metrech ve formaci po obou stranách dráhy a vydržíme opravdu přes celou dráhu. Pak jako stíhačky pomalu stoupáme nad Cholupice a nad Vestcem otáčíme na finále. Martin se už taky našel a tak všichni sedáme skoro najednou. Pak ještě na jedno do klubu na hřišti ve Zlatníkách...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2013
  • 301 zobrazení
  • 0
  • 11
Další krásný letový týden: v pondělí 8.7. sice foukalo od SV 4-6 m/s, což mi dovolilo jen poletovat kolem letiště, ale v úterý bylo počasí výborné. Slabý vítr od S-SV umožňoval zaletět můj letošní první trojúhelník do Moravského Kameňa (viz. http://www.proksik.cz).
Startuji na letišti u Říčan u Prahy a točím směr Mnichovice. Nad poli se ještě občas objeví malá termická bublinka, trochu nadnese, ale nedá se ustředit a získat víc výšky. U Mnichovic se rozhoduji kudy obletět lesní masiv u Ondřejova. Vyhrává jižní cesta a tak mířím směr dálniční most přes Sázavu u Hvězdonic. Pak pokračuji podíél řeky Sázavy nad údolím až do Sázavy. Sázavský klášter je krásně nasvícený, stejně jako sklárny Kavalier Sázava. Připomíná mi to jednu noční cestu s tátou, kdy jsme se vraceli pro tašku, kterou tam nechal na vedlejším autě. Bylo to ještě za socíku, takže taška se našla a byla u vrátného...
Jez u Kavalieru má v sobě jakési hřebeny - říkal jsem si, jak je to chytré, že se tím určitě reguluje průtok vody pro vodáky. No, není to tak. Viktor (vášnivý vodák a kolega v práci) mi vysvětlil, že je to cesta pro ryby. Proto je tam taky pěkný kus betonu, o který se loď může rozbít. Takže bacha, když byste někdo tudy jel na lodi.
Od Sázavy mířím přímo na sever. Dnešní cesta nevede podél Ždánického hřebenu po východní straně, ale našel jsem místo pro přelet přes les a proto pokračuji přes Krymlov, oblétám plynovou stanici (LK D2) a za chvíli jsem u letiště Chrášťany u Českého Brodu. Je to neveřejné letiště, ale létání se dá dohodnout s majitelem. U Bylan nabírám zpáteční směr a míjím stožáry vysílače u Českého Brodu. Postupně fotím známé vesnice - Tuchoraz, Vrátkov a Doubravčice. Pak zase skok přes les u Doubku a pak jsem už u Říčan. Na severním okraji Říčan jsou krásně barevné domky a kousek více na západ u silnice na Křenice jsou podobné, ale už ne tak barevné...
Fotím ještě střed města s vypuštěným rybníkem a další řadovky a pak ještě letím na křižovatku dálnice D1 a okruhu kolem Prahy. Měla by být už dostavěná, ale moc to tak nevypadá. Sluníčko už skoro zalézá za obzor, tak to beru v klesání rovnou na letiště. Nohy mám po 75km a hodině a tři čtvrtě letu ztuhlé, ale přistání je v pohodě. Tráva je už mokrá, tak co nejdřív zabalit padák, motor a ostatní věci a přitom mlátit ty pištící kousavý potvory co to jde. A jako odměna za úspěšný let ještě na jedno pivko u Václava...
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2013
  • 354 zobrazení
  • 0
  • 00
První červencový den přinesl báječné letové počasí. Dojel jsem za Zlatníky na jeteliště a doufal, že se mi podaří odstartovat z cesty, protože jetel už měl zase skoro půl metru. Zrovna když jsem se chystal rozeběhnout, přijel kamarád Mlčoch - no a já to zkonil. Tak znova - a zase špatně. Něco bylo ve šňůrách řidiček a levá půlka padáku byla hodně zdeformovaná, tak hned po startu sedám. Při pristání se mi zdálo, že ta tráva vypadla, tak jdu na start znova a zjišťuji, že to tráva není - udělal se mi uzlík na pár šňůrách řidiček, takže opatrný okruh a znova na zem. Start po čtvrté jsem zase zkonil, nechtěl jsem běžet do jeteliště a tak jsem zahnul doprava. Padák ale o tom něvěděl a letěl rovně... No tak ještě jednou, a konečně jsem ve vzduchu. Radek mezitím sestavil motor a chvíli po mně odstartoval také.
Mířím směr Točná, protože je tam nejbezpečnější přelet přes les a údolí Vltavy. Vpravo koukám na složitý propletenec křižovatky okruhu Prahy a Strakonické, vlevo pak Zbraslav. Na polích mezi Vltavou a Berounkou jsou vidět zbytky laguny, která tady byla během povodní začátkem června. Golfové hřiště vypadá jako zatopená pískovna - no, že by majitele nenapadlo se zeptat jak často je tohle údolí pod vodou ?? Přelétám přes údolí u Černošic a letím směrem na Mořinu. Vpravo vzadu je vidět most přes údolí u cementárny Radotín. Jezdil jsem tudy do práce když ho stavěli a bylo to úchvatné, protože ho nasouvali postupně přes celé údolí.
Po cestě koukám na vyvrtané díry v lomu u Trněného Újezda a doufám, že dodržují pracovní dobu a nebudou střílet ještě teď :-0 U Mořiny se objevují tři balóny a Radek kolem nich lítá jak pejsek. Koukám na lomy Amerika a Mexiko a doufám, že Radka nenapadne udělat průlet Velkou Amerikou - už pár lidem se to nepovedlo... Hurá, má dost rozumu a letí jen nad ní. Vzhledem k nedobrým vztahům s letištěm Bubovice vynechávám neohlášený nízký průlet a hledám bezpečnou cestu ke Karlštejnu, protože je obklopený lesy. Naštěstí je jedna louka na protějším kopci a pak takový malý pruh východně od hradu - tady se točily všechny filmy, na kterých je vidět jak někdo přijíždí ke hradu (Noc na Karlštejně apod.). Radek letí údolím nízko a krouží kolem hradu - že by chtěl na prohlídku ? Kroužím taky a pak beru směr do údolí Berounky. U Černošic koukám na startovačku volnolítačů - je to fakt malé místo a velice strmé. Tak sem půjdu až to budu opravdu umět... Přelítám hřeben Brd u Cukráku a po přeletu Vltavy u Vraného beru směr na Jílové - v nádrži je ještě půla, tak mám dost času. SLuníčko pomalu zalézá za mraky, tak už to není na focení, tak se kochám známým terénem. Přes les u Záhořanského potoka přelétám do Psár a fotím je z druhé strany než obvykle. Letím se podívat na louky v Dolních Jirčanech, kam jsme chodili sáňkovat, protože to byl jediný kopec v okolí (než byl nasypán vrch Kamínek u Zlatníků) - stojí tady už dva domy, takže konec sáňkování. Pokračuji nad novou výstavbu zamávat Igorovi a Evě - Eva je na zahradě a mává taky. Začnu točit doleva a lekl jsem se jako hrom - vedle mně byl Mlčoch! Naposledy jsem ho viděl mířit z Černošic na sever a myslel jsem, že se chce vrátit přes Točnou. A on zatím od Vltavy letěl na mém čísle, trochu výš. Takže jsem ho nezaregistroval... No, zatáčkou byl překvapený stejně jako já a tak jsme aspoň ukázali trochu legrace těm dole :-) Protože jsme už skoro doma, klesám a letím souběžně s dálnicí ve výši obilí, přelétám most přes dálnici a ještě poba klesáme na nízký průlet nad naším hřištěm. Za vesnicí opět vyklesávám do výšky obilí - no je tam asi o deset strupňů míň, protože studený vzduch už začíná stékat z kopců. Tím pádem přistáváme s mírným protivětrem jako do peřin... Hodina a půl, šedesát a něco kilometrů - takže, kromě startu, pohoda.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 1.7.2013
  • 358 zobrazení
  • 0
  • 44
Nedělní podvečer 16. června byl jeden z mála, kdy se dalo někam letět. Protože foukal JZ vítr, namířil jsem let z LK Říčany na jih do Posázaví a doufal jsem, že s podvečerem vítr ustane. V pivovaru ve Velkých Popovicích postavili nový sklad v zadní části u rybníka. Letím nad Michalovou chalupou v Řepčiciích a hledám cestu přes lesy v Posázaví. Moc na výběr není, pravý břeh Sázavy před Týncem tvoří zalesněný hřeben - tak si aspoň vybírám tu část, kde je pár pasek.Za chvíli jsem u Týnce nad Sázavou a koukám na zdevastovanou bývalou továrnu Jawa. Padne na mne smutek z toho, kolik dříve prosperujících podniků se světovým jménem bylo "zprivatizováno" čili rozkradeno a zmizely v proudu dějin. U Týnce točím na západ a letím pozdravit Edu v Chrástu. Nevím přesně kde bydlí, tak mávám všem :-). Jezy na Sázavě vypadají plné vody, konečně vidím shora lomy u Krhanic a Kamenného Přívozu, kde jsme kolikrát začínali výlet s Lvíčaty. Po přeletu Sázavy vidím vojenské muzeum Lešany. Bývalý vojenský prostor má snad dva kilometry délku a je v něm mnohem víc techniky než může normální návštěvník vidět. SHora jsou vidět i zbytky cvičáku, zákopů a dalších budov a autoparků. Sleduji vlak a pokračuji směr Jílové u Prahy. Pohled na Luka pod Medníkem a samotný masiv Medníku je tak krásný, že si nedokážu představit dálnici D3, která by tudy prý měla vést (je to nejdražší varianta). Od Jílového ještě letím do Davle. Kousek před Davlí si připravuji foťák, ale nestačím vyfotit ani fotku - nad polem před Davlí se mnou začíná mávat termika od skal nad vodou. Protože je tam docela dost lesů a drátů vysokého napětí, tak se bojím i pustit řidičky na tu chvilku než bych uklidil foťák. Houpu se takhle skoro až ke Zlatníkům, ale tady to přestává, protože klesám na nízký průlet na hřištěm a naším domkem. Mávám rukama nohama, šlapu do speedu a svištím po větru nad poli. Vítr si mě asi všimnul a chvíli fouká správným směrem - rychlost kolem Jesenice je skoro 6é km/h. Ještě letím nafotit Dobřejovice pro Janu z práce a pak už směr letiště. Křižovatka dálnice a Pražského okruhu je už dostavěná a kousek od ní kolem mě krouží Vašek na rogale a potkávám další padák (bílý s červenou náběžkou, s tříkolkou), který to mastí směrem proti mě. Máváme na sebe amizíme každý svým směrem. Nad letištěm ještě obdivuji krásný podvečer s kumuly osvětlenými zapadajícím sluncem a pak po hodině a půl přistávám jako do peřiny za bezvětří. A jsem spokojený, protože jsem letěl nad novou oblastí a zase něco prozkoumal.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen 2013
  • 342 zobrazení
  • 0
  • 22
V květnu jsem se zase podíval do Izraele. Školení začínalo v neděli (což je jako naše pondělí) a protože jsem se po nočním letu chtěl vyspat, byl jsem v Tel Avivu už v sobotu ráno. Po pár hodinách spánku vyrážím do Rehovotu vyzvednout kolegu Leonida a jedeme na výlet. Dnešním cílem bylo muzeum tankových vojsk v Latrunu a pak Jeruzalém.
Muzeum v Latrunu není plošně velké, ale je tady vidět skoro celá historie tanků v této oblasti. Chybí sice tanky z 1. světové války, ale z ostatních období je tady vždy pár kousků. Taky není se co divit, těch válek v tomto regionu bylo a je pořád dostatek.
Raritou je ukázka skutečných rozměrů uvnitř tanku - jeden starý Patton je takto rozpůlený a člověk vidí, že místa je uvnitř fakt málo. Našel jsem i jeden T-55 v arabských barvách a jednu T-34ku, čili známé tvary...
Muzeum je umístěno kolem bývalé britské policejní stanice, které byly vybudovány po celé Palestině v době bristké správy po první světové válce. Konstrukce budovy je opravdu robustní, přežila i několikanásobné dobývání v roce 1948. Budovu tehdy obsadili Jordánci a protože leží na strategickém místě u silnice do Jeruzaléma, snažili se ji Izraelci dobýt. Několikrát, neúspěšně. Zahynulo při tom i několik Čechů - přistěhovalců.
Kontrastem k tankům je klášter v Latrunu na protějším kopečku - ticho a klid. Klášter je známý svými víny (jsou opravdu skvělá) a pokud mám správné informace, etikety na láhve se tisknou v Betlémě na stroji, který jsem tam před dvěma roky instaloval....
Po "malé" odbočce z Latrunu do Kiryat Gatu a zpátku do Rehovotu (zařizovali jsme urgentní odeslání dílů pro stroj na veletrhu v Turecku) pokračujeme do Jeruzaléma. V arménské čtvrti mají v obchůdkách otevřeno, tak kupuji mé drahé polovičce něco k svátku. Cena je tady asi 5x nižší než na hlavních uličkách v arabské čtvrti....
Jdeme ještě k Západní zdi a pak ke Svatému hrobu. Jsem překvapen, jak je tady málo lidí (sobota, pozdě odpoledne) a tak fotím. Podařilo se mi poskládat fotku celého Svatého hrobu a fresky u vchodu - obojí přesahuje rozměr jedné fotky, tak to skládám jako panorama.
Při cestě zpátky do Tel Avivu zastavujeme v Abu Ghoshi - doporučená restarace Caravan má plno a tak jdeme kousek do kopce. Tady stojí sice menší, ale jinak suprová restaurace s výhledem na Jeruzalém a tak si dáváme trochu opožděný oběd/večeři.
No a pak už jenom zpátky a další dny v týdnu byly jenom pracovní....
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 195 zobrazení
  • 0
  • 00
Vloni v dubnu jsem nafotil celou naši vesnici Zlatníky-Hodkovice. Udělal jsem několik průletů a snažil jsem se pokrýt všechny části obou obcí. K fotkám jsem doplnil orientační mapku se zobrazením místa a směru fotky, aby se v tom každý vyznal. Když budete některou fotku chtít (digitálně nebo vytištěnou), ozvěte se mi na mail, zavolejte/SMSkujte na 602296317 nebo se zastavte U Jezera 187.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 1.5.2013
  • 100 zobrazení
  • 0
  • 11
Tak se konečně udělalo na chvíli teplo. Odpoledne 17.4. bylo sice plné mraků, ale ty se kolem páté zázračně rozplynuly a tak jsem vyrazil na jeteliště v polích. Start s drobným větříkem od jihu předurčil i směr výletu - na jih. Hned po startu vidím u Jesenice rogalo a za chvíli už Honza letěl vedle mě. Teda ne letěl, plazil se na minimálce a hned byl pryč. Zakroužil nad Zahořany, ještě jednou to zkusil a pak zmizel směrem na východ. Od Záhořan stoupám směrem k Jílovému a míjím chatovou osadu se zvláštním názvem Svatováclavské lázně. Za chvíli je údolí Sázavy na dohled, tak točím směr Medník. Stromy ještě neobrazily listím a tak je vidět každá chatka v listaných lesech, i stará osada Údolí Temna. Poprvé přelétám Sázavu u poslední zatáčky před Pikovicemi, pak pokračuji přes Pikovice na Davli, zase přes řeku a pak to beru zase zpátky přes Hradištko směr Štěchovice. Koukám shora na bývalý koncentrační tábor v Hradištku (když pojedete po silnici z Hradištka do Pikovic, je to na kopci před koncem vesnice, je tam informační panel). V Hradištku je někdo, kdo sbírá jen bílá auta. Za chvíli už vidím přečerpávací elektrárnu Štěchovice, obdivuji krásný silniční most a poprvé přelétám Vltavu. Kousek cesty sleduji údolí Kocáby a četné chaty u ní. U Masečína mne zaujala barevná kresba na poli. Musím trochu nastoupat, protože hřeben před Bojovským údolím nemá žádné paseky - ale pár školek s mladými smrčky tam bylo, takže se bojím jenom trochu. Chtěl jsem zamířit ještě do Mníšku, ale protože jsem schovaný za Brdským hřebenem, začne to se mnou houpat a tak točím víc doprava směrem k Líšnici. Od Líšnice beru směr na vysílač Cukrák. Vesnice Trnová má určitě velké plány, ale z nich je hotová jen polovina. Od Cukráku je vidět i do údolí Berounky. Točím doprava a přelétám Vltavu dneska podruhé (celkem pátý přelet přes řeku). Zkouším fotit panorama Vraného nad Vltavou - vešlo se do tří fotek. Na pravém břehu Vltavy pak míjím Zvoli, Ohrobec, Točnou a jsem u letiště Točná. Je hotový nový hangár, letiště je ohrazené a budovy vypadají omladěně. Jen mi tam chybí letecký provoz..... Tak se vracím kolem Cholupického tunelu a mířím domů. Fotím ještě "jezero" - bývalý kamenolom u vrchu Kamínek, podle kterého se jmenuje naše ulice. Tak ještě průlet na hřištěm, zamávat a podél vesnice na přistávačku. Mávám všem, kteří mávají, nad polem to beru ve dvou metrech a pak vystoupat, vypnout motor....a touchdown. Hodina a půl, šedesát báječných kilometrů v teplém jarním povětří.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2013
  • 268 zobrazení
  • 1
  • 11
Letošní zima je plná prudkých zvratů. Dlouho teplo, ale silný vítr, pak zima a sníh... a zase vítr. No a když je jen zima a není vítr, tak zas nemám nabitou baterku v krosně :-( Takhle to vypadalo v sobotu koncem ledna, kdy bylo sice -8 stupňů, ale jen slabý větřík. Po skoro hodině marného protáčení vrtule rukou odjíždím domů a dávám nabíjet baterku. Neděle předpovídala jižní vítr kolem 4 m/s, nárazy chodily k 6 m/s - musel jsem startovat na křížový způsob, protože vítr mi bral i padák rozložený na sněhu, ale po otočce a pár krocích jsem ve vzduchu. Jupíííí.... Cesta ke konci pole probíhala šnečí rychlostí 15 km/h proti větru, ale byl jsem zase ve vzduchu. Vytahuji foťák, točím nad jižní část Zlatníků a začínám fotit. Cesta po větru směrem ke Kamínku trvala jen chvilku (jako rychlíkem), ale pak už bylo na focení dost času. Mezitím zjišťuji, že nápad vzít si vyhřívané rukavice byl dobrý a protože už mi mrzne levá ruka, nechápu proč jsem je nechal v autě. Bylo přece jen -3 stupně ?!?! Chvíli ještě točím u Hodkovic a pak už fakt musím dolů. Zalítnu se ještě podívat na jeteliště, kde jsou drakaři/kitesurfaři a pak hurá do tepla.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2013
  • 133 zobrazení
  • 0
  • 00
Koncem září byl jako každoročně slet na letišti ve Vlašimi. Pegas (www.pegas2000.cz) zajistil kromě kajtů také dva pylony na létání. Po ranním výletu v sobotu, kdy jsem se ještě stačil pobrouzdat v rozpouštějící se mlze a kdy jsem se zkouknul vybarvené listí na Jemništi a pak jsem to protáhnul na jih až k Jankovu, jsme začali řádit kolem pylonů. Střídali jsme se kolem nich tři, přičemž nejmíň to šlo mně. Zatáčky jsem dělal jak Boeing plný lidí - krásné ploché, ale bohužel o příliš velkém poloměru. Když jsem pak ve vzduchu čekal na další kolo a pozoroval Josefa jak to krásně točí, tak jsem začal zkoušet jak na to a nakonec jsem na to přišel - žádné sezení a tahání jenom za řidičky, ale tvrdá práce celým tělem - přenášení váhy ukazováním nohou je prostě nutné a hlavně funguje to.
Kopání tyčky na konci průletu už bylo celkem v pohodě, teda až na občasné termické závany. To pak člověk letí v metru nad zemí a najednou je ve třech metrech.... a tyčka má jen necelé dva metry.
Odpolední výlet na Český Šternebrk překazila teplá fronta a déšť - tak jsme zalezli do klubovny, dali si kuře a guláš a kecali a kecali....
Fotky kolem pylonů nafotil Vašek Chrástný, za což mu ještě jednou děkuji.
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2012
  • 246 zobrazení
  • 0
  • 00
Krátce po dovolené v Hrachovišti jsme se přesunuli na Šumavu, blízko městečka Hartmanice (asi 15km jižně od Sušice). Jezdíme sem už přes 30 let, ale ve vzduchu jsem tady ještě nebyl.
Lítání uprostřed kopců má svoje specifika a liší se od lítání v horách nebo na rovině. Prvním kamenem úrazu je start - v horách se startuje na co nejvyssím místě, to ale na Šumave je zarostlé a naví nedostupné. Takže jsem musel startovat v půlce kopce, do údolí s lesem na jedné straně a 110kV vední necelých 100m ode mne na straně druhé. Druhým problematickým momentem je přistání - široké údolí opět není k dispozici, takže zbývá kousek rovné louky v půlce kopce, asi 100m od místa startu. Mírný kopeček, který má na obou stranách vedení - buď 380V nebo 110kV. Je jasné, že volím směr přes 380V, protože je nižší a ještě navíc zaizolované....
Protože nemám žádnézkušenosti s chováním větru kolem kopců přistartu v údolí, vstávám v pět ráno a startuji s východem slunce, kdy je totální bezvětří. Mírný kopec pomáhá při startu, za chvíli jsem i nad přistávačkou a točím do výšky okolních kopců (Nuzerovská stráž). Protože je bezvětří, můžu si vybrat kterýkoliv směr a tak to beru na západ směr hrad Velhartice - třeba vzbudím Buška po jeho noční pitce s Karlem IV. :-) V údolích je ještě pěkná tma, takže fotky nejsou nic moc, ale jak se blížím k Velharticům, sluníčko se začíná probouzet a krásně nasvětluje remízky a vesničky. Točím nad hradem směrem na východ a mířím ke Svatoboru. Kolem vrcholu má dost luk tak to beru přes sedlo pod vrcholkem a koukám na startovačku volnolítačů - je nalevo od kulatého kovového vysílače. To už vidím Sušici a zkouším něco vyfotit proti sluníčku. Staré město má podobně jako další města oválný půdorys, který zůstává viditelný i po zbourání hradeb. Od Sušice to beru směr Dlouhá Ves, přidávám plyn a stoupám k Sedlu a masivu na kterém stojí hrad Kašperk. Den předtím jsme s dětmi prošli od hradu až na Sedlo, kde je krásná nová rozhledna, ze které je vidět až na Brdy. Přes hřeben se přehoupnu ke Kašperským Horám a začínám cítit zimu - je něco kolem sedmé hodiny ráno, teplota je kolem 10 stupňů a chybí mi jedna izolační vrstva... Od Kašperských Hor točím zpátky k Otavě a Annínu, přelétávám ještě nad Krušci (Dolejším, Prostředním a Hořejším) a zkouším ještě výlet nad centrální část kolem Prášil. Mlha nad Křemelnou vypadá nádherně, ale už se fakt klepu a těch lesů je tam taky hodně (nebo spíš málo pasek pro nouzák). Tak to otáčím na penzionem Na rovině (mají tady výborné knedlíky) a vracím se zpátky.
Vyklesávám z cca. 1100mnm na necelých 750mnm - přistávačka vypadá z výšky jako letadlová loď, ale naštěstí se nehýbe. Vyklesávání na přistání má jednu velkou odlišnost proti přistání na rovině - člověk musí započítat okolní kopce a docela dopředu vybrat trasu na přistání, protože někdy se to kolečko nebo S-ková zatáčka prostě nemusí vejít... No, povedlo se, vedení 380V jsem přeletěl, ale jsem krátký a přistávám do mírného kopečku asi 15m před rovnou částí. Takže jsem jako kočka, na všech čtyřech, ale padák mě podržel a nic se nestalo.
Hodina a půl ve vzduchu a 65 km letu - až na tu zimu prostě paráda. Tak to zabalím, jdu zbudit děti a před námi je další krásný den....
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2012
  • 186 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Nejkrásnější pohled na svět je z různých míst, zvířat či zařízení. Je těžké vybrat to jediné.
Níže uvedené galerie ukazují pohled z motorového paraglidu.
Je to takové létání kolem komína, ale dá se lítat skoro všude a skoro odkudkoliv. A to se mi na tom líbí.

Pokud se Vám nějaká fotka líbí a chtěli byste ji, ozvěte se mi na email jiri.paleta@seznam.cz.

A když byste si chtěli vyzkoušet, jaké to je, tak se ozvěte Edovi Šebestovi na letišti Vlašim, www.ems-para.cz.
Učil mě lítat a mohu potvrdit, že to umí a že si to s ním užijete.

Adresa na Rajčeti

www.jipak.rajce.idnes.cz

Aktivní od

6. října 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama