23 – Služební cesta do Betléma (Bethlehem)

Název

23 – Služební cesta do Betléma (Bethlehem)

Popis

Na přelomu března a dubna 2011 mě zavály služební povinnosti zase na Blízký východ, a to přímo do Betléma (Bethlehem). Vzhledem k tomu, že se Bethlehem nachází na území Palestinské samosprávy, tak jsem si moc nezpíval „Půjdem spolu do Betléma“ – ve středu před odletem vybouchla bomba na autobusovém nádraží v Jeruzalémě a protože jsem odtud měl jezdit autobusem, tak jsem z toho byl dost mimo. A proč jsem tam vlastně jel ? Jedna firma v Bethlehemu si jako první v Palestině koupila HP Indigo ws4500 a protože kolegové Izraelci nemají povoleno jezdit na palestinská území, musel jsem ten stroj jet nainstalovat já.
V sobotu ráno jsem se obvyklým nočním letem přesunul do Tel Avivu, trochu se prospal a strávil odpoledne na pláži. Voda byla docela ucházející, byli jsme v ní celkem čtyři – tři děti a já. Dospělí chodili ještě v tlustých bundách, pro mě bylo jaro. V něděli jsem dojel do Rehovotu a odtud, vybavený potřebným nářadím, do Jeruzaléma. Na jedné z křižovatek už čekal dohodnutý taxikář a ten mě odvezl rovnou do Bethlehemu k zákazníkovi. Už po cestě byla vidět oddělovací zeď (Separation wall) kolem Jeruzaléma a průjezd check-pointem byl přechodem mezi dvěma světy. Když člověk stojí hned vedle 6m vysoké betonové zdi s ostnatým drátem nahoře, zcela samozřejmě se vybavují vzpomínky na dobu socialismu a Železnou oponu. Jen s tím rozdílem, že tady jsem stál střídavě na jedné i druhé straně a s tím, že tady to tak černo-bílé není. No, pak už byla celý týden hlavně práce, každý den byl stejný: ráno taxíkem z Jeruzaléma do Betléma, večer tatáž cesta ale opačně. Jezdil jsem pořád se stejným taxikářem, který vyrůstal ve východním Jeruzalémě a teď bydlí v Bethlehemu, takže jsme pokecali vždycky celou cestu – o všem možném, počínaje konfliktem, přes historii až po jeho rozvětvenou rodinu. Instalace stroje probíhala podle plánu, v pátek odpoledne byl stroj připravený k předání a já se těšil na volný víkend. Plán: sobota staré město v Jeruzalémě, neděle Bethlehem.
Sobotní výlet do starého města v Jeruzalémě jsem začal v dolech krále Šalamouna. Moc se o nich neví, protože jsou relatvině daleko od brány Jaffa, která je hlavním turistickým vchodem. O to víc se o nich točí filmy, ale reality je prostá – těžil se vnich vápenec, ze kterého se stavěly domy. Dodnes platí nařízení, že všechny nové obytné domy v Jeruzalémě musí mít vápencovou fasádu. Je to vlastně jeden důl, obrovské propojené jeskyně z vytěženého vápence. Je tam krásný chládek. Z dolů pokračuji přes trh do strého města a jeho uliček a proplétám se ke Svatému hrobu (The Holy Sepulchre), místu kde byl pohřben Ježíš. Při poslední návštěvě v únoru nám něco povídali o malé kapličce vzadu v chrámu, tak se tam chci podívat. Obcházím frontu lidí a jdu do malé místnosti, kde v rohu jsou do skály vytesány dvě pohřební komory. Lezu k nim dovnitř a vnímám to neuvěřitelné ticho, mír a lásku, která je tomhle místě neuvěřitelně koncentrovaná. Možná právě tady to bylo....
Moje další cesta vede k Západní zdi (Zeď nářků, Wailing wall) a odtud do hradu krále Davida u brány Jaffa. Mám dost času, tak jdu na prohlídku. Z vrcholku věže je výborný rozhled na celé staré město, Olivovou horu i na zbytek Jeruzaléma na okolních kopcích. Celá prohlídka mi zabere skoro 4 hodiny, protože v každé místnosti této zříceniny je část historie Izraele a Palestiny. Koukám na modely Jeruzaléma z různých období azačínám chápat jak to bylo s Golgotou (původně byla za městskými hradbami jako popraviště, ale za necelých dvěstě let už byla úplně uvnitř města), kde byla zahrada Getsemanská, že se Ježíš setkal s Herodesem v Jeruzalémě, jak asi vypadal Chrámová hora v době Druhého chrámu, no je toho fakt hodně. Když vidím mapu, na které je vyznačena cesta a vazby mezi Egyptem a Mezopotámií, je mi jasné, že přes oblast Palestiny/Izraele musel jít každý. A když by jenom šel...
Odpoledne jedu na oběd s mým šéfem, ukazují mi Izraelský parlament a pak se navečer vracím zpátky k bráně Jaffa. Jdu přes Arménskou čtvrť k Západní zdi, kupuji dárky pro rodinu (jsou asi tak za třetinovou cenu proti turistické oblasti) a zpátky do hotelu se vracím uličkami muslimské čtvrti. Ještě zahlédnu zlatou kopuli Domu kamene (Dome of the Rock), která je nadosah, ale nedostupná – přístup je pouze pro muslimy. To já nejsem a tak zůstane jen u přání někdy se tam podívat.
V neděli ráno čekám na telefon od Palestinců, kteří mě vyzvednou a vezmou an prohlídku Bethlehemu. Mám čas, tak jdu ještě jednou do starého města. Ptám se vojáků u jedné z bran na Chrámovou horu jak se tam dostat – a ono to v neděli dopoledne jde, hurá. Skoro běžím k Západní zdi, hledám správný vchod, a jsem na Hoře. Mešita Al-Aqsa není příliš nápadná, dovnitř mohu jenom nakouknout postranním okénkem a tak jdu k Domu kamene. Výzdoba na stěnách je vyrobená z mozaiky, střecha je z pravého zlata. Je tu pěkné horko, hodně turistů a tak hledám klidnější místo – nacházím pár olivovníků a koutek, kde je klid, vánek, prostě pohoda.
Odpolední cesta do Bethlehemu začíná rpůchodem přes Check-point. Když jedu taxíkem, tak stačí kontrola pohledem, ale tady je to jak na letišti. Batoh do skeneru, kontrola dokladů, dotazy ohledně účelu návštěvy, prostě hranice z doby Studené války. Palestinci mají auto hned za check-pointem a tak jedeme trochu okruhem k Chrámu narození (Nativity church). Bethlehem je postavený na kopci, respektive jeho středová část. Město se rozrůstalo směrem dolů z kopce a je propojené s dalšími dvěma městy do souměstí (Beit Jala, Beit Sahur). Poloha na kopci měla hlavně obrannou výhodu, ale možná ten důvod byl zcela prozaický – svahy kopců jsou tak prudké, že se na nich skoro nedá stavět a údolí jsou úzká a hluboká, prostě opak Evropy.
Do Chrámu narození se vchází nízkými dveřmi, přestože dříve sem bylo možné i vjet na koni. Jako v Indiana Jonesovi – vede to člověka k pokoře. Stojíme frontu na prohlídku jeskyně a Betlémské hvězdy. Když se dostaneme dovnitř, skupina Němců na odchodu začne zpívat Tichou noc v němčině, skupina Japonců za námi v Japonštině a já se přidávám v češtině. Neuskutečný zážitek. Můj průvodce mě pak bere do vedlejšího kostela a do jeho podzemí. Dostáváme se na mnohem tišší místo, kam nechodí turisté ale jenom místní. Klíčovou dírkou je vidět místnost s Betlémskou hvězdou, čili jsme ve stejné jeskyni, ale atmosféra tady je jiná. Zase ten pocit, klidu, míru a lásky...
Když jsem tak přemýšlel nad tím, co se říká o narození Ježíška (ve stáji nebo v chlévě, v jeskyni), tak mi tady dochází ž všechno je správně. Obydlí Palestinců byla ještě do padesátých let především v podzemí – protože za prvé ty jeskyně tam už byly (vápenec) a stačilo je lehce upravit, za druhé je v nich příjemně chladno i bez klimatizace a za třetí, žádná stavba nevyčnívá nad terén a tudíž ji nikdo neuvidí a nebude ji chtít vyloupit. Tudíž Ježíšek se narodil v jeskyni, kde část byla chlévem/stájí.
Odpoledne se ještě procházíme po okolních kopcích, ukazují mi cisterny na zachytávání dešťové vody, vinice, olivovníky a další zajímavosti. Večer lovím taxík na Check-pointu a jedu zpátky do Jeruzaléma.
Další dny jsou opět ve znamení práce, ve čtvrtek jedu ještě do Ramalláhu na kontrolu připravenosti pro instalaci dalšího stroje. Je vidět, že Bethlehem, je převážně křesťanský a Ramalláh vypadá více divoce. Potkáváme děti, kterým končí škola, projíždíme oklikou k dálnici číslo 1 od Mrtvého moře, protože fronta u check-pointu přímo do Jeruzaléma je dlouhá snad kilometr. Kolem je krajina úplně vyschlá, i když tráva a pár stromů se tady zelená. Je vidět, že život v téhle části světa je opravdu tvrdý.
V pátek ráno odlétám zpátky domů, s pocitem že jsem poznal něco dalšího a zase se o trochu přiblíž pochopení obou národů, které v téhle oblasti žijí. Pochopení, že normální lidé se dohodnou snadno, na rozdíl od politiků.
Ještě jedna vzpomínka mě provází – v neděli odpoledne, kdy jsme byli na tradičním obědě v Bethlehemu, jsem potkal pana doktora Issu Janineha a jeho paní. Studoval v Čechách a vrátil se společně se svojí ženou do Bethlehemu. A jak jsem to poznal ? Byli totiž jediní, kteří v Bethlehemu mluvili česky :-).

Období

Statistiky

  • 187 fotek
  • 0 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více

Vytvořte si fotodárky

Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.

Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
23 – Služební cesta do Betléma (Bethlehem)
Komentáře Přidat