Název

18. Jarní podvečer nad Posázavím a Černými lesy, duben 2011

Popis

Po delší služební cestě do oblasti Středního Východu jsem byl o víkendu konečně doma. Mraky přes poledne potvrzovaly lehkou termiku, téměř bezvětří lákalo a tak jsem k večeru vyrazil na letiště v Říčanech u Prahy. V nádrži zůstaly 3 litry, přidávám celý 5l kanystr a přemýšlím o hodině a půl ve vzduchu. Sluníčko pálilo jako v létě, vítr lehnul úplně a tak jsem se těšil na příjemný výlet. A protože vše bylo takřka ideální, musel jsem na něco zapomenout – nechal jsem z minulého lítání, kdy foukal střední vítr, vypuštěné trimy asi na jednu třetinu. Při větru se tak startuje líp, ale uběhnout za bezvětří se to nedá. Chytrému napověz, hloupého nech chvíli běhat – napotřetí to už bylo v pohodě.
Protože jsem neměl nějaký přesný plán, vyrazil jsem z LK RICA na JV směr Sázava – tradiční cesta Stránčice, Mnichovice, mávám kocourovi Mikešovi v Hrusicích a podél dálnice pokračuji ke Komornímu Hrádku. Vzduch je skoro úplně klidný, občasné pohoupání je takovým laskavým pozdravem od paní Termiky a tak vypouštím trimy na cca. 1/3. Nárůst rychlosti je kolem 7 km/h, takže to mastím zhruba 45 km/h. A to cesta ubíhá i když nejsem nízko nad zemí. Posázaví má hromadu krásných údolí, kde se dá letět v úrovní okolních kopců a přitom 150m nad zemí, ale vylétnout z údolí znamená stoupat a stoupat. Tak se držím trochu nad kopci, abych nejezdil jak ve výtahu nahoru a dolů a chvíli po Komorním Hrádku míjím Ondřejovskou hvězdárnu. Ondřejovský kopec se svými 545 mnm vyčnívá vysoko nad okolí a tak ho oblétám kousek stranou. Přemýšlím, kam dál – směrem na sever jsou lesy kolem Kostelce nad Černými lesy, cestu na jih k Benešovu mám naplánovaou na příště. Takže na sever. Jak klesá slunce k obzoru tak lesy kolem Kostelce začínají být opravdu tmavé (odtud asi ten název), hluboké a široké. Hledám místo, kde by se dalo přeletět, případně nouzově přistát (mladé smrčky jsou určitě měkčí než ty staré a vysoké), přelétám nad Jevany a za chvíli už vidím Doubravčice, LK Osičiny a v dálce vysílač v Českém Brodě. Teplota postupně klesá a po hodině letu zjišťuji, že jsem si měl vzít jak jégrovy drtiče mrazu, tak i košili. No, pár zatáček, speed, rozhybání nohou a rukou a letí se dál. Točím nad Doubravčicemi směr Říčany. Mlčoch na chalupě není, ale jeho startovací loučka je posekaná. Přes les se dostávám k lomu Žernovka, který je stále v provozu. Po cestě do Říčan vidím rozsáhlý komplex, který mi něco připomíná – po chvíli si vzpomenu, je to elitní škola v Babicích, kterou sponzoruje Kellner. V Březí je pěkně opravený zámeček, v Křenicich mají nějakou pařbu – mávají jak o život, tak jdu na nízký průlet a pak pokračuji po hraně CTR Kbely kolem Říčan podívat se do Modletic. Tady rozebrali most na Exitu 11, tak jim to letím zkontrolovat. Z Modletic do LK RICA je to už kousek, ale zase mě popadne zima. Šlapu do speedu, letím přímo na přistání jako Boeing a nekoukám vpravo vlevo. Nějak mi přistávací rychlost připadá vysoká, tak stoupám a dělám ještě jedno kolečko. I podruhé je to stejné, tak přitahuji a přistávám do mírného klusu, dva tři kroky a stojím. Comet je rychlejší padák, tak proto ta vyšší přistávací rychlost, říkám si. Při balení padáku mi ale dojde, že jsem zase zapomněl zatáhnout trimy. No a těch 7 km/h je opravdu znát...
Domů odjíždím skoro za tmy, ale zase mám nabité baterky na nějaký ten týden.

Nastavení